Menhir Profesora Masopusta 2024Dvoudenní odborná konference Menhir Profesora Masopusta byla pořádána společností Siemens Healthcare, s.r.o., a Ústavem lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF UK a FN Motol.

Konference proběhla ve dnech 25. – 26.1.2024.

Richard Průša atestoval v oborech pediatrie a klinická biochemie. V říjnu 1997 byl uveden do funkce přednosty Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. V roce 2006 byl jmenován univerzitním profesorem lékařské chemie a biochemie. Publikoval více než 180 odborných článků s velkým citačním ohlasem (více než 1600 citací). Je autorem či spoluautorem 11 učebnic a mnoha monografií.

Eva Klapková pracuje na Ústavu lékařské chemie a klinické
biochemie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní
nemocnice v Motole od roku 2005. V roce 2009 atestovala v oboru
Vyšetřovací metody v klinické biochemii a v roce 2021 habilitovala
v oboru Lékařská chemie a biochemie na 2. LF UK. Je zástupcem
přednosty pro vědu a výzkum. Věnuje se převážně vývoji
chromatografických metod.

RNDr. Marta Gloserová, Ph.D.

Oxid dusný (N2O) neboli rajský plyn, který je známý jako anestetikum, byl v Nizozemsku do ledna 2023 legálně dostupnou drogou. Krátkodobá intoxikace obvykle zmizí do 5 minut. Ale opakované používání může vést k závislosti.

Chronická toxicita N2O je způsobena především jeho schopností oxidovat vitamin B12, čímž se stává nefunkčním kofaktorem v metabolických drahách. Deficit vitaminu B12 u uživatelů N2O může vést až ke vzniku neurologických poruch.¹

Vitamin B12 je inaktivován, ale může být stále měřitelný v krvi, přičemž normální hladina vitaminu B12 nevylučuje funkční deficienci. V případě intoxikace oxidem dusným nemá aktivní B12 ještě žádnou přidanou hodnotu oproti celkovému B12, protože oba testy měří také oxidovaný vitamin B12, a proto neprokazují funkční nedostatek.

Posouzení stavu vitaminu B12 u uživatelů N2O je důležité, ale vzhledem k tomu, že ve většině případů nedochází k poklesu celkového množství vitaminu B12 navzdory jeho skutečnému funkčnímu nedostatku, náročné. Další biomarkery, jako je holotranskobalamin (holoTC), homocystein (tHcy) a kyselina methylmalonová (MMA), jsou zajímavými kandidáty pro správné posouzení stavu vitaminu B12.

_____

Reference:

Ménétrier et al Vitamin B12 Status in Recreational Users of Nitrous Oxide: A Systematic Review Focusing on the Prevalence of Laboratory Abnormalities; Antioxidants 2023, 12(6), 1191; https://doi.org/10.3390/antiox12061191.

Golding et al Holotranscobalamin (HoloTC, Active -VB12) and Herbert‘s model for the development of vitamin B12 deficiency: a review and alternative hypothesis; Springer Plus (2016)5.668.

prof. MUDr. Richard Průša, CSc.

První vědeckou publikaci Mineral metabolism in guinea pigs profesor Masopust vydal v roce 1954, poslední pak v roce 2008 (Deficit vitaminu D – rizikový faktor pro srdeční onemocnění). Profesor Masopust publikoval více než 100 původních originálních sdělení. Jmenujme alespoň namátkou: Kongenitální methemoglobinémie, Význam stanovení ornitin-karbamyl-tranferasy u dětí, Ztráty plazmatických bílkovin zažívacím traktem, Immunoelectrophoresis of Sweat Proteins, Skreeningové vyšetření neuroblastomu.

Velká část vědecké práce profesora Masopusta byla založena na výzkumu onkofetálních bílkovin a alfafetoproteinu. Ta vyústila v řadu významných publikací, např. článek Occurrence of fetoprotein in patients with neoplasms and non-neoplastic diseases publikovaný v časopisu International Journal of Cancer v květnu 1968, který dosáhl na Web of Science 263 citací. Publikoval v renomovaných časopisech, jako např. Nature (v roce 1966), Helvetica Paediatrica Acta, New England Journal of Medicine, Clinica Chimica Acta, Journal of Pediatrics, Journal of Comparative Pathology, Archives of Disease in Childhood. Celkový počet citací všech publikací na Web of Science dosáhl hodnoty přes 600.

Z jeho dalších významných děl jmenujme tyto knihy: Vybrané imunochemické metody v klinické biochemii, Patobiochemie orgánů, Patobiochemie metabolických drah, Patobiochemie buňky, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření 1. a 2. díl, Klinická biochemie 1. a 2. díl.

Vědecká práce profesora Masopusta se snoubila s prací pedagogickou. Z didaktických důvodů dával přednost výuce na kazuistikách. Jeho památce věnujeme dvě kazuistiky: a) nález extrémní a pravdivé hypercholesterolemie (53 mmo/l) s pseudohyponatremií (125 mmo/l), b) nález hybridního hemoglobinu GS u pacientky s gestačním diabetem.

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.

V roce 1956 byl popsán nález zvláštní frakce mezi albuminem a α1 -globulinem na papírové elektroforéze u fetů (substance X). Skupina prof. Masopusta v roce 1962 prokázala pomocí imunoelektroforézy v séru z pupečníkové krve plodů zvláštní precipitační linii v oblasti α1 -globulinů, které dali název fetoprotein. Alfa1-fetoprotein (AFP) je glykoprotein, který v průběhu ontogeneze prodělává charakteristický vývoj, je markerem hepatocelulárního karcinomu a také germinálních nádorů. NGS (masivní paralelní analýza molekul DNA) je revolučním univerzálním analytickým postupem sloužícím k analýze individuálních genetických variant, mimo k charakterizaci nádorů na genomické, transkriptomické a epigenetické úrovni s využitím v personalizované medicíně. Od roku 1980 slouží AFP jako marker screeningu vrozených vývojových vad ve druhém trimestru. Změny AFP též indikují otevřené defekty plodu nekryté kůží a stanovení v plodové vodě může potvrzovat defekt neurální trubice. V roce 1997 je poprvé popsána volná fetální DNA v mateřské krvi. Je zaváděn NIPT (non-invasive prenatal testing) sloužící k určení pohlaví, aneuploidií a vybraných vrozených vad v prvním trimestru.

prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc.

První část přednášky se věnuje tvorbě parathormonu a jeho působení. Jsou popsány účinky na kost, ledviny a tenké střevo a regulace sekrece parathormonu; zmíněny jsou i problémy s jeho stanovením.

V další části jsou probrány příčiny zvýšené sekrece parathormonu – hyperparathyreózy. Tato část začíná popisem příčin, příznaků, diagnostiky a léčby primární hyperparathyreózy. Popsaná fakta jsou ilustrována na případu pacientky s adenomem příštítných tělísek.

Následuje popis příčin sekundární hyperparathyreózy; podrobně je rozebrán tento stav nejčastěji doprovázející chronické selhání ledvin, a to včetně diagnostiky a léčby této závažné komplikace.

Následuje popis terciární hyperparathyreózy, opět ilustrovaný na typickém případu pacienta se selháním ledvin a transplantací štěpu, kde sekundární hyperparathyreóza přes adekvátní léčbu přešla do stadia terciárního.

Závěrem si posluchači mohou ověřit své znalosti laboratorního nálezu u jednotlivých typů hyperparathyreózy.

doc. Ing. Drahomíra Springer, Ph.D.

Každý, kdo se dlouhodobě věnuje nějaké profesi, se časem stane její součástí. Navyklé postupy, nástrahy při správném provádění postupů a jejich vynalézavé řešení a předvídání přejdou každému do krve tak, že okolí nevěřícně kroutí hlavou nad chováním dotyčného. 

Viděli jste jistě učitelku mateřské školky, která na zastávce tramvaje stále přepočítává okolostojící a dává pozor, jak nastupují? Když pak v autě při čekání na vlak zcela automaticky upozorní svého o pět staršího manžela i dospělého syna: „Pojede vláček, šššš“, pozná i ona, že je toho trochu moc. 

A co my v laboratoři? Obsedantní mytí rukou? Psaní receptů i na vánoční cukroví v gramech, protože běžně užívané dekagramy jsou prostě obsoletní? Také píšete na nádobu se solí NaCl místo Sůl? 

Některé deformace jsou úsměvné, jiné možná náročné pro okolí i rodinu. Ale jsou součástí našeho profesního života a jsme rádi, že jsou to deformace takto laskavé a pozitivní.

prof. MUDr. Dalibor Valík, Ph.D.

Biologické procesy v přírodě jsou charakterizovány vysokou věrností mezigeneračního přenosu informace, aby byly zachovány výhodné vlastnosti předchozích generací pro generaci současnou. Takto volně formulované obecné pravidlo má v reálném životě svoje významné odchylky v situacích, kdy je pro nositele naopak výhodná variabilita, a to až na úroveň molekuly. Abychom mohli biologické vlastnosti studovat ať již v biologii či medicíně, vyvinuly si biologické, biochemické a lékařské vědy soubor psaných i nepsaných pravidel, jež mají umožnit kvalitativně i kvantitativně věrný/alias správný/ popis souboru jevů, které jsou předmětem studia. Soubor takto charakterizovaných pravidel dal vzniknout i specifické vědní disciplíně, metrologii, již můžeme volně charakterizovat jako nauku o měření a jeho interpretaci. 

Současný tlak na veřejnou prezentaci výsledků výzkumu v biologii a medicíně vedl k fenoménu, který označujeme jako „reproducibility problem“. Jeho podstatou je zjištění, že řada publikovaných výsledků prestižního výzkumu není v reálném životě opakovatelně experimentálně zjistitelná za využití publikovaných informací. Reflexe této reality v poslední době vedla k dílčím změnám publikační praxe. Nedostatek reprodukovatelnosti ve vědě však stále komplikuje potřebnou translaci výsledků výzkumu do praxe, aby výzkum financovaný z veřejných či účelových zdrojů sloužil ve svém důsledku těm, kdo jej financují, tj. daňovým poplatníkům.

doc. Ing. Václav Babuška, Ph.D.

Historie vývoje dentálních implantátů je fascinující cesta časem, neboť dentální implantologie je druhou nejstarší stomatologickou disciplínou. Již staří Egypťané, Etruskové či Féničané využívali zlaté drátky ke stabilizaci uvolněných zubů. Zásadním zlomem v dentální implantologii jsou však 60. léta minulého století, kdy švédský profesor Per-Ingvar Brånemark zahájil své studie s titanovými enoseálními implantáty, ke kterým účinně adherovala kostní tkáň. 

Ačkoliv je pro výrobu dentálních implantátů dominantním materiálem stále titan, pokroky ve výzkumu a možnosti vyrábět materiály s nanometrovými rozměry zrn otevřely cestu k novým biomateriálům s pokročilou funkcí a bioaktivitou. Odezva živé tkáně na implantovaný materiál je bezprostředně vázána na jeho povrchové vlastnosti, které je možno ovlivnit fyzikálními, chemickými, či biochemickými metodami. Na povrchu implantátu je sledována buněčná aktivita, jako je adheze, spreading, migrace, proliferace a diferenciace. Výsledkem in vitro pokusů je tak soubor měřitelných veličin, který ve svém důsledku vypovídá o biokompatibilitě zkoumaného materiálu. 

Při navazujících pokusech in vivo je zásadní stanovení stupně oseointegrace, tedy spojení mezi kostí a implantátem. Pro hodnocení oseointegrace se po zvolené době hojení vzorky implantátů zavedených do kosti experimentálního zvířete zpracovávají technikou nedemineralizovaných výbrusů, které se obarví a vyhodnotí některým z postupů kvantitativní histologie. Nejčastěji užívanou veličinou pro hodnocení oseointegrace je kontakt mezi kostí a implantátem (BIC, Bone – Implant Contact), který vyjadřuje poměr mezi délkou profilu implantátu v přímém kontaktu s kostí a celkovou délkou profilu implantátu na ploše výbrusu. Nejnovější metody využívají k zobrazení progrese hojení implantátu také výpočetní tomografii.

prof. MUDr. David Stejskal, Ph.D., MBA

Sekretoneurin (SN) je endogenní inhibitor Ca2+/kalmodulin-dependentní kinázy (CaMKIIδ), čímž zabraňuje mnoha cestám k potenciální arytmogenezi. Z publikovaných prezentací posledních 5 let lze vyvodit, že tento biomarke je přítomen v krvi (séru, plazmě) u jedinců krátce před epizodou KT, zvýšené hladiny SN jsou spojeny s mortalitou po epizodě komorové arytmie, u kriticky nemocných pacientů se SIRS hodnoty SN při přijetí zpřesňují predikci rozvoje šoku nebo smrti. Společným jmenovatelem je zřejmě β-adrenergní stimulace a up-regulace CaMKIIδ s následným zvýšením SN. SN má přijatelnou variabilitu v referenčním rozmezí a z tohoto pohledu a na základě interakce s intracelulárním metabolismem vápníku by mohl sloužit jako biomarker implikující arytmogenní a ischemické epizody (viz naše výsledky, které se významně liší). 

Rozhodně v této fázi nelze říct, že SN predikuje fibrilaci komor, protože pacienti po FiK mívají významně nižší hodnoty SN. V časové ose je třeba vědět, že nejdříve nastala fibrilace komor/OHCA a následně byl odebírán SN, a to nikdy v akutním stavu, jednalo se odběry 6 a více měsíců po OHCA/ /FiK. Což je ale zajímavé, protože tím pádem se jedná o novou informaci vzhledem k interpretaci SN, což je specifické pro ty pacienty, kteří FiK prodělali. Nejde tedy dle našich zkušeností o marker akutního stavu. Zdá se, že studie, které byly provedené v kritických stavech nemusí mít odpovídající hodnotu. Protože jestliže dojde ke zvýšení markeru po CABG, ale stejně tak v SIRS nebo akutní respirační tísni, tak společným jmenovatelem je tkáňová ischémie (a na to máme v laboratorní diagnostice stanovení laktátu v plasmě).

MUDr. Jana Čepová, Ph.D., MBA

Nealkoholové ztukovatění jater (NAFLD) je dnes nejčastější příčinou chronického onemocnění jater. V Evropě trpí tímto onemocněním každý čtvrtý člověk. NAFLD mohou mít děti a mladí dospělí, ale častěji se vyskytuje u lidí středního věku. Někteří mají vyšší riziko vzniku onemocnění než jiní kvůli několika rizikovým faktorům, jako jsou obezita nebo nadváha, DM 2. typu, hypertenze, dyslipoproteinémie, věk nad 50 let, nezdravý životní styl, kouření či alkohol. 

NAFLD bývá v posledních letech považováno za jaterní manifestaci metabolického syndromu. S ohledem na podklad patogeneze jaterní steatózy a nealkoholové steatohepatitidy (NASH) byla v roce 2020 skupinou odborníků navržena změna názvu NAFLD na MAFLD – metabolic dysfunction-associated fatty liver disease (ztukovatění jater spojené s metabolickou dysfunkcí). 

Záměrem redefinice je zdůraznění asociace MAFLD se zvýšenou hepatální, kardiovaskulární, ale také zvýšenou celkovou mortalitou. Od redefinice NAFLD na MAFLD se očekává účinnější screening nejen od hepatologů, gastroenterologů, ale také od jiných oborů. 

Kritéria pro stanovení diagnózy MAFLD zahrnují přítomnost steatózy jater ve spojení s nadváhou/ obezitou nebo s diabetem mellitem. MAFLD se vyskytuje také u 6–20 % osob s normální nebo nízkou tělesnou hmotností. V případě steatózy s normální hmotností se vyžaduje koincidence s aspoň dvěma metabolickými abnormalitami (hypertenze, vysoké hladiny triglyceridů, nízký HDL cholesterol, prediabetes, zvýšené hladiny CRP).

doc. Ing. Eva Klapková, Ph.D. 

Ganciklovir (GCV) je antivirotikum využívané k systémově léčbě a prevenci nákazy organismu DNA viry patřícími do čeledi herpesviridae. K závažným projevům onemocnění způsobených těmito viry dochází u pacientů s oslabením imunity zapříčiněným například chemoterapií při léčbě onkologických onemocnění, získanou imunodeficiencí při nákaze virem HIV či díky imunosupresivní terapii po transplantaci orgánů. U toho léku je popisována vysoká inter a intra-individuální variabilita. Pacientům po transplantaci plic je vždy profylakticky podáván valganciklovir, u prokázané infekce ganciklovir. 

Ke stanovení GCV byla vyvinuta LC-MS/MS metoda za použití ionizace elektrosprejem v pozitivním modu na systému Agilent 1290 Triple Quad 6470. Hladiny byly stanovovány u 60 pacientů po transplantaci plic. U více jak 80 % nebylo při počátečním nastavení dávkování dosaženo optimálních hladin gancikloviru v séru. Výsledky prokázaly, že TDM je nezbytné u všech pacientů po transplantaci plic pro nastavení individualizované optimální farmakoterapie.

MUDr. Ladislava Pavlíková 

V přednášce prezentuji kazuistiky z metabolické poradny. V metabolické poradně jsou vyšetřováni a sledováni pacienti s bilaterální a recidivující nefrolitiázou. 

Pacienty odesílá k nám na vyšetření urolog, pokud při dodržování základních dietních a režimových pokynů při zjištění nefrolitiázy nebo po urologické intervenci dojde k progresi nálezu. 

V poradně zajistíme základní klinické vyšetření včetně podrobné anamnézy a vyšetření laboratorní. Součástí laboratorního vyšetření je analýza močového konkrementu, která je pro další sledování zásadní. 

Na základě vyhodnocení všech těchto údajů pak navrhujeme dietní doporučení a režimová opatření, v indikovaných případech medikamentózní léčbu, někdy i léčbu chirurgickou. 

Na popsaných kazuistikách prezentuji vliv životního stylu a povolání na vznik nefrolitiázy, popisuji zajímavé dietní zvyklosti pacientů s nefrolitiázou a individuální vnímavost pacientů k chorobě. Spolupráce lékaře s pacientem je v těchto případech důležitá, je i na lékaři, aby nastavil doporučení tak, aby je pacient byl schopen a ochoten dlouhodobě dodržovat.

prof. RNDr. David Friedecký, Ph.D.

V posledních letech si omické techniky na úrovni nízkomolekulárních analytů našly své místo při hledání biomarkerů známých onemocnění i v rutinní diagnostice. S tím, jak se metody analýzy metabolitů a lipidů stále zdokonalují a využívají se při studiu různých onemocnění, je stále jasnější, že dysbalance v metabolismu hrají klíčovou roli v mnoha patofyziologických a patobiochemických procesech. Cílené i necílené přístupy pak poskytují nový komplexní pohled na metabolické profily odpovídající změnám u široké škály onemocnění. Metabolomické a lipidomické studie v poslední době ukázaly nové slibné biomarkery pro predikci rizika ischemické choroby srdeční a akutního koronárního syndromu. Především lipidy ze tříd ceramidů a fosfatidylcholinů mohou sloužit jako biomarkery pro predikci rizika kardiovaskulárních onemocnění u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Bylo zjištěno, že skóre CERT2, založené na stanovení ceramidů a PC v plasmě, je slibným nástrojem pro predikci závažných nežádoucích kardiovaskulárních příhod u pacientů s ICHS. V příspěvku budou prezentovány výsledky dvou studií. První studie byla zaměřena na možnou predikci přežití u pacientů (N=50) s de novo nebo akutně dekompenzovaným chronickým srdečním selháním za pomocí komplexního lipidomického profilu. V druhé studii jsou stanoveny vybrané PC a Cer a z nich vypočteno CERT2 skóre za účelem stratifikace rizika u pacientů (N=1000) s ICHS.

doc. MUDr. Radomír Hyšpler, Ph.D. 

V tomto příspěvku se budeme věnovat oxidu dusnatému, oxidu uhelnatému, molekulárnímu vodíku, sulfanu – labilní síře a oxidu siřičitému. Pro tyto látky se vžil název gasotransmitery. Nejdéle známým členem této skupiny je oxid dusnatý (NO), objevený v r. 1986, dávno předtím však terapeuticky využívaný ve formě nitroglycerinu a dalších organických nitrátů. 

Dalším gasotransmiterem je oxid uhelnatý (CO). Je produkován hemoxygenázou při odbourávání hemové skupiny a fyziologicky je využívána chronicky známá pevná vazba s hemovým železem. 

Sulfan (H2S) je v lidském organizmu vždy v redoxní rovnováze se sulfanovou sírou(S2-). Jedná se o atom dvojmocné síry vázaný na thiolovou skupinu. Má významné role v průběhu angiogeneze, regulace krevního tlaku, regulace buněčného cyklu a je významným antioxidantem. 

Plynný vodík vzniká bakteriální fermentací v tlustém střevě v objemu 200–500 ml denně. Využíváme stabilního izotopu – deuteria – jako traceru k výzkumu jeho metabolizmu. V našem modelu je oxidováno přibližně 10 % podané dávky deuteria. Příměs vodíku ve vdechované směsi redukuje ischemicko-reperfuzní poškození řady tkání.

RNDr. Marta Gloserová, Ph.D.

Oxid dusný (N2O) neboli rajský plyn, který je známý jako anestetikum, byl v Nizozemsku do ledna 2023 legálně dostupnou drogou. Krátkodobá intoxikace obvykle zmizí do 5 minut. Ale opakované používání může vést k závislosti.

Chronická toxicita N2O je způsobena především jeho schopností oxidovat vitamin B12, čímž se stává nefunkčním kofaktorem v metabolických drahách. Deficit vitaminu B12 u uživatelů N2O může vést až ke vzniku neurologických poruch.¹

Vitamin B12 je inaktivován, ale může být stále měřitelný v krvi, přičemž normální hladina vitaminu B12 nevylučuje funkční deficienci. V případě intoxikace oxidem dusným nemá aktivní B12 ještě žádnou přidanou hodnotu oproti celkovému B12, protože oba testy měří také oxidovaný vitamin B12, a proto neprokazují funkční nedostatek.

Posouzení stavu vitaminu B12 u uživatelů N2O je důležité, ale vzhledem k tomu, že ve většině případů nedochází k poklesu celkového množství vitaminu B12 navzdory jeho skutečnému funkčnímu nedostatku, náročné. Další biomarkery, jako je holotranskobalamin (holoTC), homocystein (tHcy) a kyselina methylmalonová (MMA), jsou zajímavými kandidáty pro správné posouzení stavu vitaminu B12.

_____

Reference:

Ménétrier et al Vitamin B12 Status in Recreational Users of Nitrous Oxide: A Systematic Review Focusing on the Prevalence of Laboratory Abnormalities; Antioxidants 2023, 12(6), 1191; https://doi.org/10.3390/antiox12061191.

Golding et al Holotranscobalamin (HoloTC, Active -VB12) and Herbert‘s model for the development of vitamin B12 deficiency: a review and alternative hypothesis; Springer Plus (2016)5.668.