„On byl skutečně vizionář. Měl takovou triádu, která se celá naplnila. Automatizace v laboratořích, rozvoj počítačů a molekulární genetika. To vše předpověděl už v roce 1990. Říkám tomu, že byl mentálně dalekozraký.“
a klinické biochemie 2. LF UK a FN Motol
Jaké odborné novinky jste na letošním Menhiru zaznamenal?
Určitě bych vyzdvihl přednášku o gancykloviru u pacientů s transplantací plic od paní docentky Klapkové a přednášku pana profesora Friedeckého o hmotnostní spektrometrii.
Co se týče pana profesora Masopusta, vy jste pod ním studoval klinickou biochemii. Jaký byl jako vedoucí, vyučující?
U studentů byl nejoblíbenějším učitelem na fakultě. Dnes už to není tak neobvyklé, ale tenkrát byl na medicíně první v republice, kdo zavedl pro studenty skutečně zajímavou výuku – na kazuistikách, tedy učil přímo na konkrétních případech pacientů, mnohem praktičtěji než ostatní. Založil na tom celou svou výuku, což všichni později kopírovali. Napsali jsme podle toho i skripta, kde byl odborný text a k tomu kazuistiky. Pro studenty vždy ve skriptech položil dvě nebo tři otázky, které si měli zodpovědět, a na další straně byly přichystány odpovědi. Studenti si tak mohli vyzkoušet, jestli mají dostatečné znalosti a umějí si odpovědi zdůvodnit. Měl neuvěřitelné charisma, přitom byl ale skromný. Obdivovali jsme ho. Úplně jiný přístup měl při postgraduální výuce. Když jsem třeba napsal článek, tak jsem mu ho dal ke schválení a opravě. A on měl takovou zásadu: Opravil mi pouze první stránku a pak řekl, že podle toho musím poznat, jak opravit všechny zbývající. To by dnes už asi neprošlo, v tom byl takový neortodoxní. Někdy tedy opravil ještě druhou stránku, abych poznal, kde dělám chybu, ale ze třiceti stran to pořád nebylo mnoho. Myslím ale, že to mělo smysl.
Cituji z webu 2. LF UK: „Profesor Masopust zosobňoval tvůrčí činnost, byl nezávislý, netrval na tradicích a konvencích.“ Jak se to projevovalo?
On byl skutečně vizionář. Měl takovou vizionářskou triádu, která se celá naplnila: Automatizace v laboratořích, rozvoj počítačů a molekulární genetika. To vše předpověděl už v roce 1990. Říkám tomu, že byl mentálně dalekozraký.
Když jsem třeba chtěl dělat v laboratoři klinickou biochemii, tak to nešlo, protože jsem studoval na pediatrii a za minulého režimu se muselo zůstat v oboru. Takže jsem musel nastoupit na kandidaturu na pediatrické klinice, kde bylo tenkrát mnoho protekčních jedinců, a kde jsem musel podepsat, že po dokončení kandidatury odejdu. Hned po promoci jsem začal uvažovat, jak to udělat, abych mohl do laboratoře a dělat biochemii. Muselo se vyplňovat moc papírů, spousta dokumentů i razítko od KSČ. Nejdřív jsem ale šel za tehdejším děkanem, profesorem Havlíkem, že chci na biochemii za profesorem Masopustem. Ten se mě zeptal, jestli to opravdu myslím vážně, a když jsem mu potvrdil, že ano, tak mi odpověděl: „No výborně, ale Masopust, ten je chytrej jako vopice.“Přesně jsem tenkrát nevěděl, co tím vlastně myslí. Masopust byl ale skutečně neuvěřitelně vzdělaný, chytrý a tolerantní člověk. Měl absolutní toleranci vůči náboženským, politickým, sexuálním a jakýmkoliv odlišným názorům. Mohl jste být skaut, člen KSČ nebo kdokoliv, ke každému přistupoval stejně, i k těm minoritním skupinám, což na tehdejší dobu bylo opravdu význačné. Šlo o nesmírně osvícený přístup.
Profesor Masopust předvídal rozvoj počítačů v medicíně, jak jste sám zmínil. Myslíte, že by ho současný stav v oboru překvapil?
No, myslím, že by čekal, že budeme ještě dál (smích). Ve svých osmdesáti letech už počítal se vznikem úplně nových technologií, myslím, že by si řekl, že vývoj jde vlastně docela pomalu. Ty jeho vize se realizují vlastně až teď, po takových dvaceti, třiceti letech.
A co aktuální technologický pokrok s umělou inteligencí?
To by ho možná překvapilo, i když… možná také ne. Jedna z věcí, kterou inicioval v roce 1991 nebo 1992, byl vývoj počítačových programů pro lékařství. Vyvinuli jsme jich nakonec šest, kromě něj jsme se toho účastnili také já s inženýrem Hrbáčkem, který zde dodnes působí jako IT specialista. Programy jsme psali v Turbo Pascalu a jeden z těch programů sloužil k vyhodnocování renálních funkcí ledvin; jiný byl na hodnocení lipidového metabolismu a další pro hodnocení dlouhodobé kompenzace diabetiků. Byly to tenkrát docela složité vzorce a sestavovali jsme na to algoritmy, které to vyhodnocují. Tenkrát jsme ty programy prodávali za legrační cenu, koupil si je třeba IKEM, mělo to obrovský úspěch. S tím nápadem přišel profesor Masopust, že když jsou počítače, tak by se mohly udělat takové programy. Pak se dlouho nic nedělo, a teprve teď IT firmy zase vyvíjejí počítačové programy pro interpretace, které lékařům šetří práci a čas.