1/2
1/2
Mohl byste přiblížit, jak probíhala rekonstrukce přístrojů na radiologickém oddělení?
Celkově trvala projektová příprava přibližně jeden rok. Nešlo totiž jen o samotné přístroje, které se musely vysoutěžit podle zákona o veřejných zakázkách. Taky jsme museli připravit samotné prostředí pro ta zařízení, zajistit větší zázemí. Takže nešlo jen o výměnu přístroje za přístroj, což by normálně trvalo dva až tři týdny. U nás to kvůli poměrně významným stavebním úpravám bylo delší, magnetická rezonance trvala asi šest týdnů a výměna CT dokonce osm nebo devět týdnů.
Kolik to nemocnici stálo?
Náklady byly vysoké, zhruba padesát šest milionů korun. Ale díky tomu, že kraj svolil, že se můžeme zúčastnit programu REACT-EU, což je program Evropské unie na následky pandemie covidu-19, jsme z našeho rozpočtu ušetřili téměř šedesát milionů korun. To nám velmi pomohlo, protože nemocnice obecně musejí svou techniku pravidelně obměňovat, aby dostály nejnovějším trendům. Mnoho nemocnic v Česku si díky tomu programu velmi rychle vyměnilo svou přístrojovou techniku, což pacienti poznají na lepší, modernější, výkonnější a bezpečnější péči.
Jaké změny si stavební úpravy a instalace techniky vyžádaly?
Rozdělil bych to na dvě části, magnetická rezonance a CT. Přece jen je u rezonance vyšetření míň, takže tam jsme to řešili spoluprací s okolními nemocnicemi. My máme v Moravskoslezském kraji výhodu, že je tady nemocnic poměrně hodně. Na jednu stranu to je náročné z hlediska nákladů, ale pro pacienty je ta dostupnost opravdu skvělá.
U CT by to taky šlo, vlastně se to běžně dělá. Nicméně my máme u nás na neurologii iktové centrum nejvyšší kategorie s diamantovou plaketou, což má asi jen deset nemocnic v České republice. To znamená, že pacienti musejí být obslouženi v určitých časových limitech. Navíc CT je naprosto zásadní pro vyšetření mozku, když nastane mozková mrtvice, jedná se opravdu o minuty. A my jsme jednak nechtěli přijít o statut toho centra, ale především nám šlo o pacienty. Jelikož jsme spádová oblast vlastně až k Polsku a Slovensku, mohlo to být pro některé pacienty fatální. Jednak z hlediska postižení, ale také z hlediska života. Tak jsme hledali.
A nakonec jste našli mobilní CT v kamionu.
Musím říct, že to byla věc několika měsíců, kdy jsme s primářkou neurologie opravdu nevěděli. Ptali jsme se různých firem v republice, jestli něco takového není. Nakonec jsme využili dobré spolupráce s kolegy z nemocnice v polském Těšíně, se kterými si velmi dobře rozumíme lidsky i jazykově. Od nich jsme se dozvěděli o firmě z polského města Lublin, která tuto techniku zapůjčuje.
V první fázi jsme vůbec nevěděli, jak to funguje. Těch přístrojů je totiž několik, mají je v kamionu, jak CT, tak rezonanci. Nejdřív se musela vyřídit byrokracie, předpisy a podobně, což trvalo několik týdnů. Ale výsledek se dostavil, a my jsme byli první v republice, kdo takové zařízení využil.
Jak to tedy fungovalo?
Přijel kamion s CT. Jednalo se o přechozí generaci, takže nešlo o nejnovější přístroj, ale to nám vůbec nevadilo. Celá neurologie tím byla vlastně zachráněna, včetně iktového centra, a k tomu se samozřejmě přidali potom všichni další; chirurgie, interny, dětské oddělení. Takže mobilní CT stálo na parkovišti před pracovištěm CT. Začali jsme tam vozit pacienty a zvládli jsme díky tomu asi 85 procent výkonů v rámci nemocnice. Nedělali jsme externí výkony, to pořešila ostatní zařízení v kraji. Mělo to velký ohlas i v jiných nemocnicích, například nás následovala nemocnice Kroměříž, která si ho také zapůjčila od té stejné firmy. My jsme jim pomohli s prvním kontaktem, díky nám už bylo všechno nachystané v češtině. A teď se hlásí další.
A co výhledy do budoucna? Jaké další inovace plánujete?
Plánujeme spoustu věcí, protože vývoj jde velmi rychle dopředu. Máme tady výbornou pověst z hlediska diagnostiky a operačních oborů, tímhle směrem tedy chceme jít. Jednoznačně se budeme zaměřovat na jednodenní chirurgii a příbuzné obory. Pro pacienty je to komfortní z hlediska rychlosti. Tam, kde to jde, a tam, kde to nejde, se nám naopak uvolní lůžkový fond pro dlouhodobější pacienty.
Celkově to znamená, že spouštíme sérii projektů, kdy si uvolňujeme prostor v rámci nemocnice. Příští rok chceme zmodernizovat gastroenterologické centrum. Dále máme nachystané projekty týkající se rekonstrukce operačních sálů šest a sedm. Výhledově plánujeme také zlepšení podmínek pro pacienty z hlediska estetiky. Chceme vstupní vchody přizpůsobit hendikepovaným pacientům, ale zároveň je mít hezké, přívětivé. Ve hře je například zesvětlení vstupního prostoru, využití moderních materiálů, jako je sklo, a přidání služeb jako kavárna. Z hlediska vyšetřovacích metod chceme pokračovat dál v obměně přístrojů. Aby byl pacient spokojenější, aby ho to nebolelo, aby vyšetření bylo rychlejší, ale také abychom přilákali další personál.