Zaostřeno na plíce: Minulost a současnost zkoumání plicČtyřicátníci a starší generace si to pamatují až moc dobře. „Stoupni si tady na tu značku. Zhluboka se nadechni a zadrž dech. Teď to cvakne. Hotovo, další!“ Takhle ve školách vypadaly pravidelné hromadné rentgenové prohlídky v rámci prevence tuberkulózy.

Nemoc, která po staletí ohrožovala životy dětí i dospělých po celém světě a neexistovala proti ní žádná účinná obrana, se na rentgenovém snímku projevuje uzlíky či dutinami v plicích, případně se při ní v hrudní dutině hromadí tekutina. Tyto příznaky však lze s jistotou poznat teprve posledních sto let, tedy od objevu rentgenového záření. Do té doby lékaři tuberkulózu diagnostikovali jen podle vnějších příznaků – stetoskopem naslouchali dechu pacientů, poklepávali jim na hrudník a hledali anomálie. Jenže zákeřnost tuberkulózy spočívá v tom, že má často jen mírné příznaky nebo je dokonce úplně bezpříznaková. Lidé tudíž netušili, že by měli zajít k doktorovi, případně ani stetoskop nic neodhalil. Přitom v boji proti tuberkulóze, především proti jejímu epidemickému výskytu, hraje nejdůležitější roli právě včasná diagnóza. Proto nás také za školních let hromadně vodili na zmíněné prohlídky. Účinný preventivní nástroj v podobě spolehlivého rentgenového vyšetření dostali lékaři do rukou ve dvacátých letech minulého století. Zpočátku se to ovšem neobešlo bez vážných problémů – jak už bylo řečeno, prevence proti tuberkulóze má smysl jen v případě, že je masová. Aby to celé mělo význam, bylo by nutné vyšetřit desetitisíce lidí. Bylo by to nesmírně pracné a navíc drahé.

Zrovna v té době propukla velká epidemie tuberkulózy v brazilském Riu de Janeiru. Tamější primář místního radiologického oddělení Manoel de Abreu, stejně jako mnoho ostatních, zoufale hledal jakýkoli způsob, jak šíření bakterií zastavit, a v polovině třicátých let přišel s převratným objevem nového typu foto-fluorografické jednotky. Vyvinul ji ve spolupráci s firmou Casa Lohner, což byla tehdejší brazilská pobočka Siemensu. Fotofluorografická jednotka místo drahého rentgenu pracovala s maloformátovým fotoaparátem, který vyfotografoval obrázek promítnutý během vyšetření pacienta na fluorescenční ploše. Šlo tím pádem o podstatně levnější a také rychlejší proces. 

Abreu technologii fotofluorografie samu o sobě neobjevil, v té tobě už byla známá, byl ale prvním člověkem, kterému se ji podařilo uplatnit ve skutečném funkčním zařízení. V té době to znamenalo průlomovou událost, díky níž se prevence tuberkulózy začala uplatňovat ve skutečně masovém měřítku. Samotný Abreu od roku 1936 vyšetřil v Riu na tisíce lidí. O rok později přijel do Brazílie profesor Holfelder, specialista tehdejší firmy Siemens-Reiniger-Werke. Setkal se s Abreuem a prohlédl si jeho vynález na vlastní oči. Po návratu do Německa Holfelder na přístroji provedl několik technických úprav a výslednou verzi představil světu pod názvem Abreu-Holfelderův přístroj pro masovou radiografii. Během dalších desetiletí se fotofluorografická technologie uplatnila v nejrůznějších rentgenových modelech značky Siemens, mimo jiné i ve známém typu Seriomat. Ten se vyznačoval jednoduchým sestavením, rozmontováním i přepravou, takže se hojně používal při masových rentgenových vyšetřeních v padesátých a šedesátých letech po celém světě. Hlavní výhody masového snímkování plic výstižně shrnul v roce 1963 lékař a západoberlínský senátor Gerhart Habenicht: „Jde o to vyšetřit velkou skupinu našich spoluobčanů na tuberkulózu a zároveň na rakovinu.“ Měl naprostou pravdu – ač bylo původním úkolem rentgenového vyšetření plic odhalit tuberkulózu, metoda se výborně hodila i pro diagnostiku jiných chorob. Tuberkulózu se nakonec podařilo porazit díky kombinaci nejrůznějších faktorů, k nimž kromě masových RTG vyšetření patřilo léčení antibiotiky, očkování, kvalitnější životní podmínky i lepší hygiena. V osmdesátých letech klesla nemocnost na tak nízkou úroveň, že v mnoha zemích včetně Německa a Spojených států amerických plošné snímkování skončilo. Jenže tím se lékaři a vlády také vzdali efektivního nástroje pro včasné odhalení rakoviny plic.

Rakovina plic je přitom mimořádně závažná nemoc – v celosvětovém měřítku se jedná o druhou nejčastější formu zhoubných nádorů. Jen v roce 2020 propukla podle Světové zdravotnické organizace (WHO) u více než dvou milionů lidí. Navíc má stejně nebezpečnou vlastnost jako již zmíněná tuberkulóza – v počátečním stadiu ji pacient prakticky nemá šanci poznat, většinou cítí jen drobný diskomfort, pokud vůbec. A když se na ni přijde, už často bývá příliš pozdě. Není tedy divu, že jde o vůbec nejsmrtelnější typ rakoviny ze všech – má-li mít nemocný šanci na přežití, je bezpodmínečně nutné podchytit chorobu co nejdříve.

Klíčem k úspěchu mohou být screeningové programy založené na takzvané nízkodávkové výpočetní tomografii (používá se pro ni anglická zkratka LDCT), která se právě pro včasnou diagnostiku rakoviny plic skvěle hodí. LDCT může navíc přinést prospěch i v mnoha jiných oblastech, protože dokáže odhalit i další onemocnění, například ložiska v koronárních cévách. V porovnání s běžným rentgenovým vyšetřením, používaným coby prevence tuberkulózy, je výpočetní tomografie mnohem přesnější, co se zobrazovacích možností týče. Konvenční rentgeny totiž produkují běžné dvourozměrné snímky, takže plíce zakrývají žebra a jejich vinou je záběr často méně zřetelný. Zato při výpočetní tomografii se zobrazí každá vrstva zvlášť, jako v anatomickém atlasu.

CT plic coby preventivní vyšetření na rakovinu se ovšem zatím zdaleka nepoužívá masově po celém světě, k tomu nejspíš povede ještě dlouhá cesta a během ní je nutné odpovědět na celou řadu otázek. Mimo jiné jde o prostou logistiku – vyšetření přece jen nějakou dobu trvá a současné možnosti radiologických oddělení na to nejsou připravené. Odpověď lze hledat tam, kde ji hledali autoři screeningových programů pro prevenci tuberkulózy – tehdy se stavěly mobilní fotofluorografické jednotky do autobusů či do lodí. Mobilní vyšetřovny tak mohly přejíždět mezi jednotlivými školami či pracovišti i v odlehlých částech světa. A podobnou mobilní formu mohou mít i CT skenery – dodávka vybavená tímto zařízením může působit prakticky všude, klidně na parkovišti u supermarketu.

Samotným snímkováním ovšem diagnostická práce nekončí. Aby měla smysl, je nutné snímek správně analyzovat, což při masových preventivních prohlídkách mimo jiné znamená dostatečné množství radiologů. A jak známo, lidí není nikdy dost, což v reálných podmínkách znamená větší pracovní zatížení a méně času na podrobnou analýzu u stávajícího personálu. Naštěstí ovšem žijeme v éře nástupu umělé inteligence, která se zrovna pro diagnostiku hodí výborně.

Do budoucna se dá počítat s mnohem bohatšími možnostmi, firma Siemens Healthineers ovšem pomáhá radiologům už dnes. Ve jménu osvědčeného hesla „víc očí víc vidí“ jim nabízí „automatickou asistenci“ v podobě aplikace AI-Rad Companion Chest CT. Aplikace založená na algoritmické metodě hlubokého strojového učení funguje jako „nezávislý odborník“ při analýze CT skenů a snaží se automaticky detekovat a označovat uzlíky a dutiny v plicích. Dokáže vypočítat i jejich objem a průměr.

Při včasné diagnostice rakoviny plic jsou dnes k dispozici různé možnosti léčby podle stadia a typu nádoru, od operace po chemoterapii, radioterapii nebo imunoterapii. Naše firma pomáhá lékařům v každém stadiu léčby od prvotní diagnostiky přes terapeutický plán a samotnou léčbu až po následnou péči. Nabízíme pro tyto účely moderní zobrazovací technologie, radioterapeutické systémy, softwarové aplikace i laboratorní diagnostiku. Pokud se rakovina plic podchytí včas, jde dnes o léčitelnou nemoc, na to již moderní medicína a zdravotnická technologie stačí.