„V České republice je posmrtné CT možné provádět jako pomocné vyšetření, jehož výstupy jsou pak součástí standardního pitevního protokolu.“
V čem tedy konkrétně spatřujete hlavní příklady konkrétního přínosu posmrtného CT?
Klasickým případem jsou například střelná poranění, kdy CT umožní nejen detekci uvízlých střel či fragmentů, ale lze většinou také poměrně přesně změřit směr a úhel střelného kanálu. Obtížnější je to v případě bodných poranění, kdy je ale možné detekovat i velmi drobné fragmenty smrtících nástrojů, které se mohou odlomit. Soudní lékař pak může provádět pitvu s mnohem jasnější představou, co ho uvnitř čeká než jen při běžném zevním ohledání.
Jak již jsem zmiňoval, tak CT umožňuje velmi přesné hodnocení kostí a tedy i případných zlomenin v souvislosti s příčinou úmrtí, včetně tak drobných kostí jako je jazylka, která bývá poraněna při dušení nebo oběšení. CT také dokáže detekovat tekutinu ve vedlejších nosních dutinách, která se tam objevuje při utonutí. To jsou samozřejmě jen některé z příkladů možného přínosu, kterých je samozřejmě více.
Zmiňoval jste, že virtuální pitvy mají poměrně dlouhou tradici. Od kdy se začaly vyvíjet jako samostatný obor?
Klasický rentgen se pro forenzní účely využívá již opravdu dlouho, prvně od začátku minulého století pro identifikaci kulky v těle zastřelené osoby. Termín virtuální pitva se používá až od konce minulého století s rozvojem právě posmrtného CT, které umožňuje mnohem detailnější hodnocení. Rozvoj této metodiky pak byl hodně závislý i regionálně. Severské země jako například Švédsko mají daleko delší historii virtuálních pitev, podobně jako Švýcarsko, kde jsou instituce, které se virtuálním pitvám věnují do hloubky – proti tomu stojí země, kde se posmrtné CT využívá jen sporadicky. Zkrátka hodně závisí na místních podmínkách a asi i kulturních zvyklostech, ale v poslední době používání roste díky vývoji a dostupnosti CT přístrojů. Některé z výhod posmrtného CT pro soudní lékaře jsou jednoznačné a otázkou je jen, zda jsou k tomu vhodné podmínky. Jinak z hlediska medicínských oborů jistě stojí na pomezí radiologie a soudního lékařství a v rámci radiologické subspecializace se označuje termínem forenzní radiologie.
A jak to vypadá u nás v České republice? Jsou virtuální pitvy spíš sporadické, nebo se zde využívají běžně?
Opět je to asi závislé na místních podmínkách, ale určitě se využívají. Samozřejmě ideální je, když mají CT přímo na pracovišti soudního lékařství, což je ale obtížné z různých důvodů. Další možností je pak využít přístroje umístěné v nemocnicích, kdy záleží hodně na časové dostupnosti a možnosti transportu těla. Provádění virtuálních pitev v Česku ale již není nic vzácného. I když za podmínek si dovedu představit, že by jejich frekvence mohla být i vyšší.
Jak náročné je samotné posmrtné CT vyšetření?
Určitě není příliš náročné, stačí mít k dispozici klasické CT a v případě posmrtných vyšetření odpadá třeba tlak na rychlost skenování či redukci dávky jako v případě pacientů. Trochu náročnější je samozřejmě logistika, kdy vyšetření musí probíhat až po skončení běžného provozu na CT, ale zároveň je nutné vyšetření stihnout před termínem klasické pitvy.
Jak dlouho využíváte virtuální pitvy u vás ve Fakultní nemocnici Plzeň?
První posmrtné CT v Plzni jsme provedli v roce 2016, kdy na začátku stál kolega Tomáš Vendiš, náš tehdejší radiologický asistent a současný aplikační specialista společnosti Siemens. Inicioval setkání s ústavem soudního lékařství a společně jsme začali s touto spoluprací. Určitě se dá říci, že impulsem bylo jeho nadšení a dostupné znalosti této problematiky získané z literatury.
Stav po oběšení. (a, b) nález drobné fraktury jazylky s angulací (žluté šipky)
