V čem kardiologie v IKEMu vyniká v rámci České republiky?
V rámci republiky vynikáme už jen tím, že jsme jedno ze dvou center, které je podle Věstníku ministerstva zdravotnictví Komplexní kardiovaskulární centrum s transplantačním programem a jsme to podstatně větší ze dvou. Transplantační program s sebou nese nároky na vybavení i potřebu celé řady specializací. Musíme provádět například endomyokardiální biopsie, máme skvělé imunologické a patologické pracoviště, klinické inženýry a farmakology, sofistikované zobrazovací metody, pokročilou intervenční kardiologii a elektrofyziologii.
Specifickou částí je i klinická oblast. Pacienti se srdečním selháním, kteří se zde shromažďují z celé republiky, vyžadují často speciální léčbu, ať už jde o implantace mechanických podpor či katetrizační ablace (zejména komorových arytmií), implantace přístrojů jako ICD či přístrojů pro resynchronizační léčbu. Provádíme intervence na chlopních a s kardiochirurgickým zázemím jsme schopni léčit jakékoliv srdeční onemocnění. Z toho vyplývá, že máme jedinečné spektrum pacientů, o které se stará jedinečné spektrum lékařů, kteří se zabývají vysoce specializovanou činností. Abychom mohli tuto činnost dělat, musíme mít patřičné vybavení.
Dnes nejde dělat medicínu na koleni: Máme už teď nejvíc katetrizačních sálů v republice, celkem šest. Otevřeme tři nové a jeden později uzavřeme, takže jich bude nakonec celkem osm, což je v Česku unikát. Tři sály budou sloužit pro intervenční kardiologii, tři pro katetrizační ablace a dva sály pro implantace přístrojů. Všechny budou vybaveny špičkovými technologiemi – angiografy a elektrofyziologické sály nejmodernějšími dostupnými systémy pro elektroanatomické mapování. Některé naše technologie pro ablaci arytmií nejsou dostupné ani ve Spojených státech amerických nebo Japonsku. Disponujeme různými druhy mechanických srdečních podpor. Provádíme běžně zátěžovou pravostrannou katetrizaci. Máme řadu špičkových echokardiografických přístrojů a jsme jedno z největších center v Evropě, které používá intrakardiální echokardiografii.
Jsme také největší kardiogenetické centrum v České republice, takže se staráme i o pacienty s vrozenými syndromy. Jsme specializované pracoviště pro pacienty s různými formami kardiomyopatií. Jsme jedno ze tří center, které se zabývá léčbou plicní hypertenze, což je nákladné – léčba jednoho pacienta může ročně stát miliony korun – a vyžaduje to ty nejmodernější technologie. Jsme také jedno z největších pracovišť, které implantuje chlopně katetrizační cestou. Koronární angioplastiky zde začínaly počátkem osmdesátých let a od počátku devadesátých let léčíme angioplastikou infarkt myokardu.
„Máme jedinečné spektrum pacientů, o které se stará jedinečné spektrum lékařů, kteří se zabývají vysoce specializovanou činností.“
Povězte nám, prosím, o nových pavilonech, které jste v IKEMu otevřeli. Co to znamená pro péči o pacienty na kardiologii?
Poslední roky už jsme se nacházeli na horní hranici našich možností, co se týče lůžkové kapacity. Přes všechny optimalizace a zkrácení doby pobytu se na osmdesáti čtyřech lůžkách více nemocných vyšetřit nebo léčit nedalo. Otevření nové budovy, jejíž velká část je věnovaná právě kardiologii, nám lůžkový fond zvedne na sto sedmnáct lůžek a přibude také druhý stacionář, což nám umožní výrazně zvýšit kapacitu – a díky vícero sálům můžeme dělat daleko více intervencí, ablací a implantací a péči nabídnout více pacientům. Plánujeme výrazně posílit angiologický program a léčit široké spektrum nemocných s postižením aorty a periferních tepen.
Zvýší se i kapacita akutního příjmu, takže budeme moci provádět více plánovaných elektrických kardioverzí pro fibrilaci síní. Na stávajících lůžkách jsme loni provedli více než dva tisíce kardioverzí, což je opravdu vysoké číslo, z toho polovinu akutních. Máme jedinečný registr pacientů, kdy zjišťujeme osud pacientů po kardioverzi s odstupem po provedeném výkonu. To vše je důležité, protože pacientů s fibrilací síní v Česku každým rokem přibývá a již nyní se celkový počet odhaduje na půl miliónu.
Kardiologická péče je v České republice obecně na výši, ale jaké má nedostatky?
Ona je sice na vysoké úrovni, ale nerovnoměrná. Intervenční léčba infarktu, ablace arytmií, implantace ICD, pacemakerů a transplantace srdce, to je špička. Ale primární a následná péče, to není vždy optimální. Například chybí síť center, která by se zabývala léčbou srdečního selhání na regionální úrovni. Těch pacientů je velké množství a v těchto centrech by měli být sledováni a léčeni. Ve vhodně načasovaném období by měl být pacient referován do specializovaného kardiocentra. To bohužel tak v mnoha případech nefunguje a řada nemocných se k nám dostává pozdě. Chybí speciálně vyškolené sestry, které zvládají samy speciální každodenní péči o nemocné se srdečním selháním. Nerovnoměrná je i dostupnost kardiologické péče v jednotlivých regionech. Obecně chybí i systém sledování kvality péče.
V České republice je také často problém s následnou péčí nebo s péčí o nemocné v terminálních stádiích srdečního selhání. Podobně není často dostupná rehabilitační péče, například o pacienty po mozkových příhodách. My se setkáváme s problémem nedostatečně fungujícího systému speciální péče u pacientů po oběhové zástavě. Ti mohou vyžadovat specializovanou rehabilitační péči zaměřenou na úpravu mozkových funkcí, jinak je jejich zapojení do normálního života nedostatečné. Specializovanou péči poskytují některé subjekty, ale chybí zavedení systému péče.
„Po stanovení diagnózy srdečního selhání dnes pacienti žijí i deset až patnáct let ve stabilizovaném stavu.“
Co je tady ten hlavní důvod, proč je primární a následná péče často nedostatečná? Jsou to politické, finanční nebo personální důvody?
Všechno dohromady. Určité segmenty péče je potřeba organizovat centrálně, aby fungovaly jako systém. To vyžaduje vytvořit i podmínky, aby byla péče adekvátně hrazená a kvalitní. Nefungují dobře ani preventivní programy, snad kromě onkologie, kde do nich investují velké finanční prostředky, a kde je mnohem větší osvěta. Rakovina už se dnes bere jako něco velmi závažného, ale přitom jsou lidé, kteří nechápou, jak nebezpečné jsou kardiovaskulární choroby. Například infarkt myokardu ohrožuje pacienta na životě bezprostředně. Takový pacient může zemřít náhlou smrtí, než přijede do nemocnice. Přestože jsme velmi dobří v intervenční léčbě infarktu, mnoho pacientů se dostane na katetrizační sál pozdě, protože nevědí, jaké jsou příznaky infarktu. Pokud řeknete pacientovi, že u něj proběhl infarkt, často nechápe, že jeho další prognóza je často horší než u většiny forem rakoviny. Lidé také odmítají změnit svůj životní styl, a to i po proběhlém infarktu nebo po angioplastice nebo našití bypassů. Řada lidí nepřestane kouřit, nepohybuje se, má nadváhu a tak dále. To je velký problém u nás, na jedné straně jsme výrazně prodloužili délku lidského života, ale mnoho lidí nežije život ve zdraví. Naděje na dožití se nám například se Švédskem už dost vyrovnala, jenže ve Švédsku žijí v průměru o osm let déle ve zdraví, a to už je velký rozdíl.
Osvěta a prevence jsou proto nesmírně důležité. Ohrožením číslo jedna jsou pořád kardiovaskulární choroby. Na zhoubné nádory umírá asi dvacet sedm procent lidí, jenže u kardiovaskulárních chorob jde o přibližně čtyřicet pět procent lidí. Obezita, kouření, nedostatek pohybu, špatná strava – to vše jsou výrazné rizikové faktory. A přitom životní styl je něco, co může každý z nás ovlivnit: Jak se stravujete, jak moc se hýbete, jestli kouříte nebo pijete hodně alkoholu. Obézních lidí tu bohužel není zrovna málo, stejně jako kuřáků.
Přednostou kardiologie v IKEMu jste od roku 2001. Jak se od té doby kardiologie technologicky a jinak změnila?
Naprosto dramaticky. Od roku 1985 dělám na kardiologických pracovištích. V té době začínala echokardiografie. Pamatuji si, jak jsme žasli, když jsme viděli první obrázky z barevného dopplerovského mapování. To ještě neexistovalo CT, které by mohlo vyšetřit srdce. O magnetické rezonanci ani nemluvě. V roce 1984 se u nás poprvé implantovalo ICD, a to bylo pro pár pacientů ročně. Oběhovou zástavu mimo nemocnici přežilo jen velmi málo lidí. Možnosti resuscitace a organizace záchranné služby byly omezené. Dnes je síť naší záchranné služby a obecně znalost laické resuscitace v Česku na velmi dobré úrovni a oběhovou zástavu přežije řada postižených. Jsme na tom lépe než země jako Německo.
ICD nebo kardiostimulátor u nás dostane – a o tom jsem přesvědčený – každý, kdo ho potřebuje. Byli jsme jednou z prvních zemí, kde se od konce devadesátých let rozšířila implantace přístrojů pro srdeční resynchronizační léčbu u srdečního selhání. Katetrizační ablace také v osmdesátých letech neexistovaly, první radiofrekvenční byla provedena v roce 1987, v České republice v roce 1992. V roce 1999 jsme udělali v IKEMu první ablaci fibrilace síní u nás a dnes jsme mezi zeměmi, které jich dělají nejvíc na světě v přepočtu na milion obyvatel. K dispozici jsou moderní léky, které tehdy vůbec neexistovaly. Dnes léčiva umí nejen zkvalitnit život, ale hlavně prodloužit dožívání. Po stanovení diagnózy srdečního selhání dnes pacienti žijí i deset až patnáct let ve stabilizovaném stavu. Existují moderní léky na plicní hypertenzi, které změnily osud mnoha nemocným. Objevují se moderní léky na snížení cholesterolu, na léčbu vzácnějších kardiomyopatií a amyloidózy. Lékových studií, které dnes v oblasti kardiologie probíhají, je obrovské množství a celá kardiologie je na úplně jiné úrovni, než bývala za mých mladých let.
Když se ohlédnu, co vše se od té doby vybudovalo, tak z toho mám radost a dodnes se těším každý den do práce. Každý den mohu zažít něco zajímavého, pomoci nějakému pacientovi nebo přispět ke zlepšení péče. Tým, který se na Klinice kardiologie IKEMu podařilo dát dohromady, je skvělý, lidi tu baví spolupracovat a všichni jsou hrdí na to, že pracují na tomto pracovišti. Děláme něco, co má smysl, co je i v celosvětovém měřítku výjimečné, a to je vnitřně opravdu uspokojivé.
