Primář Kardiovaskulárního oddělení Fakultní nemocnice Ostrava MUDr. Marian Branny, Ph.D.
Fakultní nemocnice Ostrava otevřela dva nové arytmologické sály. Jak se tím mění možnosti poskytované péče? Co to znamená pro pacienty i lékaře?
Pro pacienty to znamená především zkrácení čekací doby na lékařský výkon, také vyšší účinnost léčby a komfort vyšetření. Pro lékaře to znamená dostupnost nových technologií a možnost zkrátit čekací list, například čekací dobu na katetrizační ablace jsme měli pět měsíců, teď se zkracuje na polovinu. Tím, že máme dva sály vedle sebe, tak může probíhat lépe i výuka. Když jsme měli jen jeden sál a prováděli jsme na něm mnoho výkonů denně, tak na výuku bylo méně prostoru. Nyní je to výrazně lepší.
Jak vám nové technologie pomohou?
Nové technologie nám umožňují používat u ablačních výkonů, kde léčíme arytmie, energii pulzního pole místo radiofrekvenční energie. Energie pulzního pole má větší účinnost a je rychlejší, takže pacientům po ablaci vydrží pravidelný rytmus déle než u radiofrekvenční metody.
Kolik uděláte výkonů za rok?
Dříve na jednom sále to bylo tisíc sto ablačních a implantačních výkonů za rok. Nyní očekáváme nárůst o třicet procent.
Oba nové sály slouží stejnému účelu?
Jsou stejné, takový byl náš záměr a vize – mít dva srovnatelné sály vedle sebe, což umožňuje lepší využití lékařského i nelékařského zdravotního personálu. Když jsou sály od sebe vzdálené, je potřeba mít větší počet sester. Ale když jsou takto blízko sebe, je to lepší. Sestřičky i naši biomedicínští technici si mohou vypomáhat navzájem, když na jednom sále je náročnější výkon a na druhém méně náročný. Sály jsou zcela srovnatelné a stejně vybavené, můžeme proto dělat jak ablační, tak implantační výkony na obou. Když například potřebujeme implantovat více kardiostimulátorů, jde to dělat na obou sálech, když ablací, tak také děláme ablace na obou. Sály jsou koncipovány tak, že kdybychom měli výpadek na našich koronárních a strukturálních sálech, kde děláme jiné typy kardiologických výkonů, tak tyto výkony případně můžeme provádět i tady. V praxi už se to potvrdilo, na radiodiagnostickém oddělení se zrovna mění angiolinka a rentgenologové proto hostují na jednom z našich arytmologických sálů.
„Je velmi důležité o arytmiích vědět, protože je můžeme začít hned léčit. A když se léčí, ať už léky nebo katetrizační ablací, tak tím výrazně snížíme riziko pro pacienta.“
Naplnily sály účel, který jste od nich chtěli?
Ano, přesně jak jsme si to představovali. Máme z toho radost. Umístili jsme je v rámci nemočního monobloku, transport nemocných z oddělení na arytmologické sály a zpět je jednoduchý. To je také důležité, protože kdybychom měli převážet pacienty z jedné budovy nemocnice do druhé, bylo by to velmi nekomfortní.
Jaké je nové technologické vybavení sálů?
Zakoupili jsme veškeré nejmodernější a nezbytně nutné vybavení pro arytmologické výkony. Musíme mít rentgen, to znamená angiolinku, elektroanatomické mapovací systémy, monitorovací multifunkční systém, který měří tlak, tep, saturaci kyslíku a podobně. Máme rovněž ultrazvuky, komplexní anesteziologické vybavení včetně dýchacího přístroje a věci potřebné k operačním výkonům, jako je odsávačka, elektrokauter.
Jak byste popsal typický arytmologický zákrok?
Jsou to buď implantační výkony, to znamená, že implantujeme kardiostimulátory nebo jak říkají pacienti – “strojky“. To je nejčastější implantace, pak jsou to speciální biventrikulární kardiostimulátory, které dělají takzvanou resynchronizaci – zlepšují efektivitu srdeční práce. Pak máme kardiovertery-defibirilátory, to je něco jako airbagy v autě: Když má pacient zhoubnou arytmii, tak ji přístroj pozná a odstraní. Pacient ho má implantován, nosí jej s sebou a přístroj po celou dobu hlídá pacientův srdeční rytmus. Když nastane okamžik, že nemocný má závažnou arytmii a přístroj musí zakročit, tak zakročí. Pak má dvě možnosti: Nejprve udělá rychlou stimulaci – to pacient ani moc nepozná – a když to arytmii neodstraní, tak pak kardioverter-defibrilátor dá výboj. To už pacient pozná, je to velká rána – ale arytmii přeruší a vrátí ho do života.
Pak máme výkony ablační, kdy nemocný má rychlou arytmii. Srdíčko je pumpa, které pracuje v konkrétním rytmu, má vnitřní „udavač kroků“, který určuje, jak rychle má bít. Arytmie znamená, že se tento udavač kroků vymkne kontrole a rozběhne se arytmie, zpravidla je velmi rychlá – sto padesát, sto osmdesát nebo i přes dvě stě tepů za minutu. Obvykle jde o záchvatovité jevy, někdy to skončí samo, jindy po požití léků. Právě takovou arytmii léčíme ablacemi, kdy ale nejprve musíme zjistit, která část srdce je za to zodpovědná. Zmapujeme pomocí elektroanatomických mapovacích systémů tu část, kde k arytmii dochází, a až ji najdeme, tak v tom místě aplikujeme silnou energii a tím elektrickou nestabilitu zrušíme, uděláme tam takovou malou jizvu. To jsou ony ablační výkony.
Takhle na ruce mám chytré hodinky, které snímají různé údaje – tep, tlak a podobně. Využíváte to nějakým způsobem v praxi? Chodí k vám třeba pacienti, že si naměřili vysoký tep?
Chodí. Například v hodinkách od Apple je program nepravidelného rytmu srdce, což detekuje ty nejčastější arytmie, se kterými se setkáváme. Je velmi důležité o arytmiích vědět, protože je můžeme začít hned léčit. A když se léčí, ať už léky nebo katetrizační ablací, tak tím výrazně snížíme riziko pro pacienta. Aplikacím v hodinkách se dá docela dobře věřit, pacienti s tím chodí čím dál častěji, ukážou nám křivku z hodinek a my je pak vyšetříme a léčíme. Diagnózu samozřejmě nemůžeme postavit jen na tom, musíme využít ověřené a spolehlivé diagnostické metody, ale už ta prvotní informace, že si nemocný naměřil nepravidelný pulz, že snímač odhalil fibrilaci síní, to je docela důležité.